Stavba rodinného domu přináší mnoho rozhodnutí, která mají zásadní vliv na výslednou kvalitu a efektivitu projektu. Jedním z klíčových aspektů je volba vhodného materiálu pro konstrukci základů, která je základem pevnosti a stability budovy.
Nejvíce se stavitelé obrací k využití ztraceného bednění, což přináší celou řadu výhod při stavbě rodinných domů. Nejčastěji se využívá ztracené bednění z betonu. Ztracené se jmenuje kvůli tomu, že zůstávají v konstrukci budovy trvale, aniž by byly odstraněny po dokončení stavby.
Kromě základů se využívá ztracené bednění třeba také na:
výstavbu plotů
stavbu terasy
stavbu podzemních konstrukcí
Ztracené bednění je vždy vysoké 25 centimetrů, ale liší se šířkou. Obvykle bývají široké 15, 20, 25, 30, 40 a 50 centimetrů.
Naším dodavatelem ztraceného bednění je výrobce CS-Beton. Všechny šířky jsou dostupné na našem eshopu stavebninyonline.cz nebo na kamenné prodejně v Neratovicích.
Jak založit ztracené bednění?
Ztracené bednění se zakládá na vybetonované základy, které jsou samozřejmě opatřeny všemi prvky, které do vybetonovaných pásů patří. Základové pásy je nejdříve třeba vykopat a začistit. Následně jsou na dně opatřeny drenážní vrstvou, prostupy pro všechny kabely a potrubí a také zde nesmí chybět zemnící pás, který následně bude napojen na hromosvod.
Pokud je vše pečlivě připraveno a splněno, můžeme začít se zakládáním ztraceného bednění. Vždy je třeba držet se projektu, který vypracovala kompetentní osoba v závislosti na daném pozemku a všech důležitých okolnostech. Pro někoho bude dostačující šířka ztraceného bednění 20 centimetrů, pro někoho to ale musí být 40.
Příprava materiálu a místa
Na obvod domu se většinou používají bednící tvárnice větší šířky, než na vnitřní nosné zdivo. Pro začátek je klíčové spočítat podle výkresu projektu, kolik tvárnic bude na zakládání potřeba. Počet nemusí být na kusy přesně a je lepší počítat s pár kusy navíc, kdyby se třeba některý rozbil.
Ke ztracenému bednění se vyplatí také rovnou přikoupit armovací železo – betonářskou žebírkovou ocel, neboli roxory. Ty jsou opět přesně specifikovány v projektové dokumentaci. Také bude třeba vázací drát a vazač úvazků, který slouží právě na vázání roxorů ke svislým výztužím, které jsou již zabetonované v základových pásech.
Před zakládáním je také třeba mít přehled o tom, kde na základových pásech budou přesně rohy domu. Základové pásy jsou totiž svou šířkou přesahující o nějaký kus dovnitř i ven a odhadovat rohy od oka není šťastnou volbou.
Pokud jsou na stavbě hotové tzv. lavičky, jsou rohy domů jasné. Pokud ne, bude třeba přizvat na pomoc geodeta, který rohy na základové pásy vyznačí. Také je třeba zjistit, zda jsou základové pásy v rovině či nikoliv. Pomůže k tomu nejlépe rotační laser.
K usazování jednotlivých bednících tvárnit bude také potřeba stavební provázek, vodováha a gumová palička.
Začínáme zakládat
Pokud se povedlo vylít základové pásy v rovině, je možné postavit ztracené bednění na pásy na sucho. Pokud je základový pás nerovný, je třeba začít od nejvyššího naměřeného místa a bednění usadit do zavadlého betonu. To nám pomůže srovnat lépe usazené bednění do roviny. Pokud není nejvyšší místo právě v rohu základů, nezapomeňte tuto hodnotu přičíst.
Po usazení všech rohů do roviny je na čase natáhnout po všech stranách stavební provázek, podle kterého budeme usazovat bednící tvárnice po celém obvodu základů.
Je také důležité všechny strany přeměřit v délkách ale i úhlopříčně, abychom si byli jisti, že všechny rohy mají požadované stupně a že velikost základů souhlasí s projektovou dokumentací.
Vyztužení základů roxory
Když je celá první řada bednění usazena po celém obvodu, je třeba položit na bednící tvárnice betonovou výztuž. V každém rohu, kde na výztuž nevychází drážka a také tam, kde se napojují nosné stěny na odvodové stěny, je třeba drážku vyříznout.
V rozích také bude potřeba roxory ohnout do požadovaného úhlu a přivázat vazačem úvazků k sobě. Vazačem také připevníme roxory k sobě všude tam, kde se na sebe napojují. Přesah roxorů je dobré udržovat kolem 20 centimetrů.
Skládáme dál
Poté je na řadě skládání dalších řad, které se pokládají na spodní řadu nasucho. Každá řada musí být po dokončení opatřena betonářskou výztuží, stejně jako u první řady. Je třeba myslet na to, kde bude základem procházet například kanalizace.
Tam se buď vynechá potřebná šířka, nebo se na toto místo udělá prostup. Například pokud bude základem procházet kanalizační trubka o průměru 15 centimetrů, uřízneme kus trubky s větším průměrem a vložíme do vynechaného prostoru, aby se naše kanalizační trubka s průměrem 15 centimetrů do prostupu vešla.
Nezapomeňte zajistit, aby se při následném betonování bednících tvárnic tyto prostupy nezalily betonem.
Betonování
Nejlepším a ne o moc dražším řešením je objednání mixu přímo z betonárny. Zde zákazník jen nahlásí množství, a jaký beton přesně potřebuje namíchat - výrobu betonu tak má bez starostí. Nejlépe, když se objedná mix s pumpou, která beton přes dlouhou trubku dopraví přímo tam, kde je třeba. To výrazně ušetří čas, ale hlavně námahu.
Nedoporučuje se betonovat příliš horké a vyhřáté betonové tvárnice. To způsobí nežádoucí jev, kdy se urychlí zrání betonu a neproběhnou zde důležité chemické procesy tak, jak mají. Také je třeba beton v tvárnicích řádně upěchovat a dostat z něj vzduch. To se nejspolehlivěji dělá buď hutněním dlouhým kusem roxoru nebo nejlépe za pomocí ponorného elektrického vibrátoru.
Do takto zhutněného betonu následně vtlačíme roxorové tyče, nejlépe silné 10 milimetrů v délce nejméně jednoho metru. Ty zapíchneme do betonu tak, aby nad betonem vyčnívalo jen kolem 15 centimetrů.
A základ ze ztraceného bednění je připraven :-)
Comments